Stránky LARPu Erinor (pořádané skupinou Pilirion) – Stránky LARPu Erinor (pořádané skupinou Pilirion)

Dnešní Erinorské datum: Je 2. den 5. týdne Léta roku 1459

Pohroma léta 1445

Vše začalo tím, že už druhý týden pršelo. V Oblasti jako je tato to není nic zas až tak neobvyklého. Tyhle lijáky byly ale jiné. Slabší déšť střídal silný a zase se utišoval. Bylo to něco co jsme neznali. Kvílející vítr v noci naháněl hrůzu. Prakticky nikdo nevycházel z domu, pokud to nebylo opravdu nutné a to, že si v přístavní vesnici Midsumme-nass všimli prvních prasklin na svahu, byl zázrak.

Praskliny jsme brali na lehkou váhu a něco se začalo dít až po tom co se utrhl tak metr svahu a kus odjel. Lidi pod utrženým místem a blízko něj utekli do městečka Lochder, zbytek setrvával doma a nikdo si nemyslel, že může být ještě hůře. Co mi tady u přístavu, kde je 6 stavení, ale v nedaleké Hudeno-nass se začal trhat svah také.

Ze spánku nás probudil ohlušující rachot. Lidé vybíhali zmateně z domů, aby se koukli, co se stalo. Svah se utrhnul celý a smetl sebou mnohem víc, než si lidi mysleli. Nás sesuv téměř minul, ale Hunedo-nass byla z třetiny smetena.

Všechna ta masa hlíny a kamení tady u nás sklouznula přímo do řeky a téměř jí přehradila. Odstranit jí by trvalo desítkám mužů rok. Bylo jasné, že je zle. Druhé den ráno už byla hladina jezera o loket výše, než je normálně. Lidé začali balit své věci a odcházet za příbuznými do Lochderu. Všude byli lidé zmatení a bezradní. Mnoho jich přišlo o své blízké nebo příbuzné. Kdo měl rozum, tak přes katastrofu balil a stěhoval se. Netrvalo dlouho a objevili se zvěsti, že je to trest skřítků. Ti kdo uvěřili, opustili vesnici Hunedo-nass a přístaviště Midsume-nass ihned. Bez věcí a bez naděje.

Měsíc po katastrofě jsou lidé rozdělení zhruba na půl. Jedni přikládají zkázu přírodě a druzí zase skřítkům. Výsledek je ale stejný. Hladina jezera už stoupla o dobrých 6-7 kroků a zaplavila drtivou většinu přístavní a z Hunedo-nass vyčnívá střecha kostela a na svazích stojí pár nezničených domů. Nikdo tam, ale nebydlí.

Pravda se musí nechat, že nejbližší odlesněné svahy nebyl rozumný nápad, zvláště když je údolí poměrně příkré. Lidé se pomalu zpamatovávají z katastrofy a už se ukazuje problém jiný. Městu Lochder přibyla rychle polovina obyvatel a není pro ně místo. Rodiny, které se jich ujali, už jsou leckdy na pokraji svých sil a chutí. Stavba nové vesnice zatím nezačala a asi hned tak nezačne. Není zatím kde.