Dnešní Erinorské datum: Je 2. den 5. týdne Léta roku 1459

Úryvky z Deníku

Den 5. IX. týdne Zimy

Jsou dny, na které se nikdy nezapomíná. Tak, jako je tento. Dny, kdy pocit vítězství pohltí celou vaši duši. Dny, kdy k vám temnota promluví hlasem silnějším, než dříve, den, kdy vás zavolá k sobě do svého temného srdce tepajícího žárem zla. Toho dne proběhlo moje zasvěcení do kultu. Temná církev mě přijala mezi své bratry a sestry spojené nejvyšší touhou, osvobodit temnotu a navrátit věcem vezdejším pravý řád.

Veliký Kněz nás nechal předvést Zasvěcenými k posvátnému místu jeskyně. Zde před rozžatými svícemi uvázaná v řetězech visela v mdlobách mladá dívka, sotva starší, než já. Kněz ji odvázal a v nitru jeskyně složil téměř bezvládné tělo na oltář. Pronášel nekonečnou řeč, tak temnou, že nezůstal mezi námi nižádný, který by se netřásl rozrušením a úžasem. Kněz naplnil naše duše až po okraj Slovy, a pak dívce vyřízl srdce z těla. Při další řeči dokonči celý hrozivý a přeci tak fascinující obřad.

A pak - naše zasvěcení. Pomocníci Knězovi nabrali do zlatého poháru krev oběti. Každý z nás vyvolených k přijetí poklekl a přijal Dar krve. V poháru byla přimíšena uspávací droga. Následovala další nekonečnou řeč a poté nás jednoho po druhém předvedl před svatý znak. Zde jsme poklekli a v počínajícím působení drogy upadli jsme do mdlob. Svaté místo vyvolává zvláštní sny a představy i u zdravých lidí, natož u omámených Darem krve. Prošla jsem řadou halucinací, jež je mi tu zatím příliš těžké popisovat, jsem ještě příliš zesláblá po tomto zážitku, stěží udržím v ruce pero. Bylo to neuvěřitelné. Probrala jsem se až dlouho poté, nevím přesně jak, podle vycházejícího slunce však nejméně šest hodin. Ležela jsem jediná pod znakem naší církve, sama v opuštěném lese zalitém rudým přísvitem zimního svítání. Dlouho jsem jen ležela neschopna se hnout. Moje tělo stravoval chlad stoupající s promrzlé hlíny pode mnou. Myšlenky se mi tříštili, nebyla jsem schopna zaostřit je na jedinou věc, jediný pocit. Možná kolem poledního přišel jeden z mladíků, kteří nás sem včerejšího večera přivedli, ten malý s kudrnatými vlasy. Pomohl mi vstát (ležela jsem v malé kaluži vlastní krve) a osvětlil mi, že jsem po dlouhém boji jediná přežila a byla přijata. Ostatní zemřeli vlivem děsuplných iluzí na selhání srdce či činnosti mozku nebo po dotyku temnoty ztratily vlastní vědomí a rozum a už se neprobudili. Půl odvedl, půl odnesl mě, příliš zesláblou jasně vnímat, do domu na kraji města. Zde se mě opět zmocnily mdloby a když jsem se opět navrátila k vědomí, ležela jsem na čistém lůžku v lazaretu a opodál stála černě oděná kultistka, která o mě pečovala.

Ještě den jsem ležela neschopna jakékoli činnosti. Moje tělo stravovala vysoká horečka a do snů se mi vkrádaly kousky obrazů minulé noci.

Ale ten pocit stál za to. Byla jsem zasvěcena, přijata.

Den 7. IX. týdne Zimy

Pomalu se mi vrací síla. A s ní přichází i cosi dosud nepoznaného, pocit moci. Ovládla mě temnota, abych já mohla ovládnout ji. Ve snech se mi ukázal podivný výjev. Bylo v něm mnoho temnoty, zla…a pocit nekonečné moci. Souznění s budoucností. Konec pocitu poddanosti a nepochopení. Žádný strach ze smrti, z odhalení setkání kultu, jistota, že můžeme (tedy vlastně mohu) přemoci cokoli. Podivné.

Den 1. X. týdne Zimy

Konečně jsem vyléčena a mohu se vrátit ke svým studiím. Také jsem se dnes dlouho modlila k temnotě a meditovala jsem. Vskutku toto dodá zasvěcenému mnoho síly, morální i duševní.

Ale zase ten podivný sen. V poledne, při studiu mě přepadla dřímota a vytanul my takovýto obraz: temnota, bez těla, bez podoby, vstala a vešla mezi nás. Mnoho krve, mnoho zla, temnota a její vojska pochodují zemí. Co to asi může znamenat?

Den 6. X. týdne Zimy

Sny se mi stále vrací. Ale je v nich něco podivného. Kázání a obět tam provádí Kněz, je ale o něco starší. Nové adepty k zasvěcení přivádí ten muž, který mě vyvedl z lesa ráno po přijetí. Jako by to byla budoucnost. Je to opravdu velice podivné. A celý sen provází jakýsi neodbytný, avšak nesrozumitelný pocit. Budu si o tom muset promluvit s někým ze starších zasvěcených.

Den 7. X. týdne Zimy

Svoje sny prý nemám brát příliš vážně, jak mi poradil Kněz. Občas se prý objevují u příliš mladých a slabých kultistů, kteří jen stěží přežili svoje zasvěcení. Nemám se ničeho obávat, brzy prý vymizí.

Den 2. XIII. týdne Zimy

Moje studia pokročila. Ale sny se stále vracejí…