Legenda o Majdalénce a pohárech

Přidal/a keret ve 22. 12. 2010 17:06:27

kdo ví ten ví, kdo alespoň tuší tak tuší :)

V dobách dávno minulých usiloval jeden mládenec o krásnou Majdalénku s těma nejkrásnějšíma, inu nejkrásnějšíma. Majdalénka, dcera kupce, který byl bratr pana farního, ten byl bratrancem Pepičky ze statku a ta byla náhodou nevlastní dcérou jednoho z vojáků samotného veličenstva, který kdysi pil s mladým pánem v hospodě, neměla život snadný. Její otec si vzhledem k jejímu původu nárokoval právo na trůn a když ne pro sebe, alespoň pro dcéru, která by těch pár zlatek také domu donesla.

Na panství se sjížděli páni z širokého okolí, i několik bohatýrů a statkářů se na dvůr přijelo ukázat. Majdalénka mezi nimi, vyzbrojena svou krásou a připravena utkat se o královskou dceru. Samozřejmě sklidila mnoho posměchu a tamní mládenci již spřádali plány jak Majdalénku na mnoho seníkách pomilují.

Tenkrát to král nevymyslel zle, do utkání o ruku své dcery a půl panství k tomu nasadil proti nápadníkům zlobříka. Odporné stvoření s tlamou plnou zubů, zelenou kůží a kalným pohledem. Zlobr všechny nápadníky rozcupoval, na místě do zelňáků našlapal a zelňáky si na vůz naskládal, že prý dobré mít maso na zimu. Až přišla na řadu Majdalénka. Nejprve zlobrovi utíkala po dvoře sem a tam a nevěděla jak zdolat jeho obrovskou sílu, až se v její hlavičce zrodil nápad. Jak milé překvapení pro všechny přihlížející bylo, když si Majdalénka košilku vysvlékla a na odiv vystavila své bujné poprsí. Nejednomu z mládenců se chuti dostalo, všichni se jako jeden muž rozeběhli Majdalénce do náruče s vidinou krásného večera. Dav povalil zlobra a ten celý z kamene pukl. Proč to bylo tak snadné? Inu, když Majdalénka ukázala své přednosti, zlobrovi se životodárná krev přesunula mnohem níž a tím znehybněl. Jen jednu tělesnou část, ve které byla zlobrova krev si zabavila jedna z gardistek, že prý pro chvíle nudy. Majdlénka sice nezískala princeznu, zato mnoho obdivných pohledů mužů, stovky pozvání na večeře, výlety, vdavky....

A kameny ze zlobra? Něco se ztratilo, něco do země zadupalo a pár střípků posbíralo. Ty posbírané se do pece vložily a udělalo se několik pohárů. Poháry, které z trolova těla vzešly překvapily samotné tvůrce. Dva z nich byly bledé jako trolovy oči a zbytek byl močálově zelný jako trolovo tělo. Mocní alchymisti byli panovníkem pozváni, aby poháry pečlivě prohlédli. Bádali několik týdnů až dobádali: "Dva bledé poháry v barvách trolových očí přinášejí svým nositelům vše co potřebují a po čem touží." "Zbylé poháry přinášejí svým nositelům pouze pevné zdraví, štěstí a spokojenost"

Král nechal na poháry počase napsat:

Dlouhonoc 2010

Dlouhonoc se nevztahuje ani tak k nejdelší noci v roce, ale její význam je právě v dlouhé noci, v dlouhé prohýřené a propité noci, přesně v takové jaké měl král rád.

A 2010? Ne, opravdu to není letopočet z kalendária bramborových lidí. 2010 je právě minimální počet dlouhonocí, které by se měly s poháry propít. Další vypravěči tvrdí, že je to počet lahví vína v králově sklepení a jiní že jde o počet milenek pana krále.

Kde jsou poháry dnes, již nikdo neví. Poslední zprávy hovoří o hobitích pirátech, bratrech jmenujících se Žabo a Hado, kteří prý po jedné pitce odnášeli mnoho nádobí a jídla na svou kocábku, ale o nich zase někdy jindy....