Dnešní Erinorské datum: Je 2. den 5. týdne Léta roku 1459

Erinor I. – Podstata pravé Víry

Recenze od Rancora

Psáno v pátek (už sobotu?) po návratu, po 3:00.

Dnes večer jsem se zúčastnil prvního dílu Erinoru a byl jsem požádán, abych k tomu napsal pár řádek. Jak tak znám svoji výřečnost v podobných okamžicích, tak jich asi bude trochu víc, ale snad nevadí. Pokud bude sem tam chybět písmenko, čárka či tečka, omlouvám se, mám rozbitou klávesnici.

Prvně bych asi začal dějem akce jako takovým.

Tento drobný úvodní LARP byl zasazen do světa Erinoru. Svět přímo jako takový zas až tak propracován zatím není, případně se k tomu neměli hráči zatím možnost dostat, což je ale na druhou stranu dobře, protože se nejednalo o žádné veledůležité věci typu zachraňování světa jako takového, spíše lokální půtka, takže ani svět se svými reáliemi neměl na toto přílišný vliv. Možná krom toho, že vláda příliš nepodporuje církve jako takové a magii ani neuznává za existující, a kdokoli dokáže opak jde okamžitě díky tajné policii pod nůž. Nyní k samotné zápletce.

Církev boha moudrosti má dvě větve. Jedna oficiální, dá se říci plná učenců, i s drobnými výjimkami, a podporuje oficiálně vzdělanost jako takovou. Její členové bývají na univerzitách i na dalších různých místech, kde je vzdělanost potřeba. Pak je druhá, která je pro vědění schopna udělat vše a neštítí se ničeho, včetně zabíjení. Ta samozřejmě vrhá špatné světlo na oficiální část, které se to logicky nelíbí a něco s tím dělá.

Ta horší část církve se rozhodla udělat nábor mezi kněží. Vybrali různé adepty a přizvali je na obřad s plamenným projevem kněze, obětí a dalšími věcmi, podle kterých nějak šlo rozpoznat jejich chování, zájem, vytrvalost a podobně. První část cesty je vedl jeden kněz, ke kterému se přidala kněžka, která ho časem před očima adeptů zabila a vysvětlila jim, že to byl zrádce a podobné řeči, aby se obhájila. Odvedla je k jeskyni, kde čekal vyšší kněz. Ten vedl plamenný projev o církvi a dalších věcech, následovala živá oběť člověka spoutaného v řetězech. Okamžik po smrti vtrhla na místo garda, která je sledovala, kněze zabila a ostatní se rozprchli. Navíc se v oblasti ukázali dva poměrně odolní zlobři.

Celé to sledoval člověk vyslaný oficiální částí církve, aby zamezil možným dopadům na vnější svět - zamezil obřadu (což nestihl), případně přesvědčil adepty, ať se rozhodnou spíše pro světlou stranu a pokud by nebyli ochotní, zabít je, čehož by byl vzhledem ke schopnostem, jak bojovým tak kněžským, poměrně schopný. To byla moje role.

Garda napadla kněze, zabila ho, ale hvozd seslal na všechny, až na výjimky, kletbu - neschopnost chodit po více jak dvou, jinak se navzájem ztratí, a neschopnost odejít z daného místa. Navíc kněz a oběť povstali jako nemrtví a začali také dělat nepořádek.

V okamžik, kdy se vše rozprchlo, jsem se objevil na scéně, kterou jsem do té doby pozoroval ze skrytu, a těžce zranil oba zlobry. Podařilo se mi sehnat postupně všechny adepty a přesvědčit je, že správná strana je ta moje a požádal je, ať mi pomohou zabít ty dva nemrtvé a na oplátku je dokážu vyvést ven. Po chvíli uvažování podpořené napadením jednoho nemrtvého souhlasili. Po nějaké prodlevě při hřání se u ohně a drobnými organizačními domluvami jsme se po skupinách vydali hledat prvně poslední dva ztracené adepty, poté nemrtvé. Adepty jsme nalezli během dvaceti minut. Nemrtví přišli sami k ohni. Strhla se tam chvilková bitva, kdy se mi podařilo pomocí magie a vymýtání dostat k zemi bývalého kněze. Hledal jsem amulet, který bylo pravděpodobně třeba mu sebrat z krku, ale nenašel jsem ho, nešikovně mu při pádu zapadl a nebyl vidět, jak jsem později zjistil. Několikrát jsem ho probodl magickou dýkou, po chvíli se ale vzpamatoval a utekl. Vytvořil si ještě několik nemrtvých a začali dělat nahoře nepořádek. Po kratší domluvě jsem se s přeživšími (dva zabili zlobři, kteří se mezitím uzdravili) vydal do útoku. Kněz si znovu vybral mě a vysmíval se mi z půl metru do obličeje. Medailon měl už ale viditelný, tak jsem mu ho prostě strhl z krku. Během několika okamžiků se sesunul k zemi a nejevil známky života, tentokrát už definitivně. V tu chvíli nás napadli zbylí nemrtví. Ty se s dalšími ztrátami podařilo zabít. Jediný, který zbyl, byla bývalá oběť rituálu, která byla pravděpodobně zranitelná jen mojí magickou dýkou. Vzhledem ke zranění ruky jsem předal dýku několika přeživším, aby ho zabili. Nemrtvý ale zabil majitele dýky a utekl s ní, takže ho již nešlo dostihnout a ukončit jeho existenci. Přežilo jenom několik bývalých adeptů.

Hra tím oproti očekávání skončila již po jedné v noci, což se ale vzhledem k tomu, že se neobjevilo několik CP a očekávaných hráčů, se kterými se počítalo, dalo čekat.

Nyní k samotné akci jako takové:

Celkový dojem z ní bych hodnotil kladně. Jako každá akce má aspekty, které se povedly dobře, a i takové, které méně.

Hra byla koncipována tak, že hráči, kteří netuší nic, se stali adepty a byli vrženi do děje, zbylá CP tvořili již zkušenější hráči, poměrně informovaní o ději (to se mi do budoucna velmi vyplatilo, podařilo se kvůli tomu v jeden krizovější okamžik těsně po obřadu rozběhnout hru). Děj byl sice na nováčky trochu zamotaný a mívali potíže s orientací v dění, ale po počátečním nepořádku se to zvládlo. Navíc vytvořit hru na politiku jednoduchou není tak jednoduché, pokud nechceme, aby se méně zkušení ihned pozabíjeli.

Místo pro akci samotnou bylo vybrané velmi hezky, tomu není co vytknout. Dále počátek byl dle mého názoru (i když jsem, pravda, neviděl všechno - sledoval jsem je z povzdálí) připravený velmi hezky, cesta obřad, oběť atp., role byly zahrány dobře a třeba samotný proslov kněze se poslouchal dobře. Dále logika světa a informace o něm, které byly dostupné hráčům, působily uceleně a logicky, hezky je vymyšlen i pantheon a celková situace kolem bohů. Líbilo se mi i to, že hráči, ač leckdy poměrně nováčci, měli vymyšlenou vlastní historii postavy a snažili se chovat podle ní. Ze světa toho sice v tenhle okamžik nebylo hráčům dostupné moc, ale to se časem změní, příliš informací najednou není dobré, obzvláště pro nováčky. Někdy ale s hrou s informacemi začít musí a za chvíli se to naučí, pokud budou chtít. Prostor pro vlastní hraní tam byl.

Jako další klad hodnotím, že se nejednalo o žádné zachraňování světa, ale de facto lokální půtku s takřka nulovým významem pro další globální dění ve světě, podobné zápletky mi přijdou o něco lepší a osobně sympatičtější, než typ "zlý nekro sebral velký artefakt, střeží ho s hrozivými démony a když mu ho neseberete, svět se rozpadne na prach". Což se také splnilo.

Jako zápor bych hodnotil zimu, na druhou stranu, co se dá čekat s jasnou oblohou v polovině listopadu. Skoro úplněk (tuším druhá noc po) ale osvětloval plochu, dodávalo to výborné efekty a člověk aspoň viděl na cestu. A byl zajištěný bezpečný oheň před jeskyní, takže dost tepla pro všechny k dispozici bylo. Navíc se většina lidí dostatečně oblékla, případně zahřívala pohybem.

Možná ale hráči nemuseli mít radost z toho, že neměli do začátku takřka žádné dovednosti, vzhledem k tomu, jak byli adepti do církve vybíráni, to ale bylo poměrně logické. Ale mohlo jim to vadit, i když se tam dalo přežít poměrně bez nich.

Dále bych tam asi zmínil čas od času prostoje způsobené tím, že hráči se nechovali tak, jak se čekalo, takže se musely části hry improvizovat na místě. To se ale díky spolupráci orgů a CP zvládlo poměrně dobře, řekl bych. A není akce, kde by vše šlo podle plánu, zažil jsem takové, kde byl plán v troskách po hodině z plánovaných cca třiceti. Tady rozhodně ne.

Každopádně tahle hra i přes občasnou složitost a občasné prostoje v tomto díle má potenciál, případné chyby byly způsobeny spíše tím, že organizátoři nemají s daným typem akcí zkušenosti, ale to, co předvedli, je kus práce, a odvedený. Jak při přípravě, tak na místě. Těším se na pokračování a pokud budu zvládat přes zkouškové (nevím, jak stíhám), rád vypomohu při dalším pokračování.

Rancor