Dnešní Erinorské datum: Je 2. den 5. týdne Léta roku 1459

Erinor X. – Hospoda na půli cesty

Epilog

Najednou se svět kolem tebe zavlnil. A znovu. Pomalu sis začal uvědomovat, že ti někdo třese ramenem. Začal ses probouzet. Byl den a ty jsi ležel v posteli doma v Lazovicích. Velmi zmateně jsi párkrát zamrkal a pokoušel se rychle pochopit, co se děje. A uvěřit tomu, co tvoje rozespalé oči vidí.

„Vstávej, musíš do práce.“„Hmmmm, cože?“ bylo jediné, co jsi ze sebe dokázal vypravit.

Byl jsi celý zpocený a přikrývku jsi odházel kamsi k nohám, jak ses celou noc neklidně převaloval. Cítil jsi, že máš na těle několik velmi čerstvých modřin, které sis zřejmě způsobil o stěnu a pelest postele. Byl to sen… Najednou ti to začalo pomalu docházet. Tak podivnou ale také tak živou noční můru jsi už dlouho neměl. Nebo snad nikdy v životě neměl? Jen pomalu jsi se začal zvedat z lůžka. Cítil ses vyčerpaně, jako by sis prošel vším, o čem se ti zdálo.To bylo podivné.

Celé ráno ses pohyboval jako mátoha, přes den jsi několikrát začal klimbat, vyčerpání bylo opravdové, ne jen jako po špatné noci ale snad jako po boji… Dokonce se ti doneslo, že podobně jako ty je na tom ještě několik dalších lidí ve městě.

Co když to něco znamená? Co když to nebyl jen strašný sen? Hlavou se ti honilo mnoho otázek. Ale mohu o tom s někým vůbec bez starostí mluvit? Budou mě mít za blázna? Nebo za heretika? Snad mohu požádat o pomoc kněze…

Toho podzimního večera jsi dlouho jen zadumaně seděl ve svém pokoji a nezbylo ti než si připustit, že se bojíš usnout. Nakonec te únava dostihla a ty jsi zřejmě usnul v sedě na židli. Když ses někdy v půli noci probudil, svíčka už dohořela, a ty ses vyčerpaně odebral na lůžko.

Prolog

Seděl jsem v nad korbelem výborně vychlazeného piva. Bylo tu trochu přetopeno a na vyhlášenou hospodu dosti ticho.

Sál byl docela velký, ale přesto zde obvykle bývalo útulno. V lokále stálo několik stolů s lavicemi, na hrubých stěnách obložených dřevem visel tu a tam nějaký obrázek či lovecká proprietka, za okny už byla tma. V rohu sálala kamna a nad nimi vyselo několik svazečků vybledlých a trochu vyčichlých bylin.

Byl jsem tu skoro sám až na dvojici neznámých chlapíků bavících se šeptem v koutě a samotářského starého rybáře u baru. No a samozřejmě hospodského. Když jsem si ho prohlížel, vesele se na mě usmál a gestem naznačil, zda si nedám rovnou ještě jeden korbel. Přikývl jsem mu. Zdá se, že se mi snažil aspoň trochu zvednout náladu. Ale to bylo marné.

Cítil jsem se mizerně. Vždycky, když se pohádám s bráchou, chodím si zvednout náladu sem. Mám bráchu vlastně rád, i když už ani nevím proč. Je pěkně jedovatý a někdy i trochu zlý. Ale v jádru je to ten samý kluk, co mě hlídal, když jsem byl mrňous a staral se o mě když se mi něco stalo. No jenže teďka už nejsme žádná děcka a máme holt každý svou hlavu.

Dneska to ale nebylo v mé oblíbené hospůdce ono. Bylo tu tak prázdnou, že na mě padala úzkost. Kdyby tu tak byli moji kamarádi, kdyby tu tak bylo tolik milých lidí jako obvykle! Hospodský mi právě nesl druhý korbel. Na jeden zátah jsem pivo dopil a oslovil ho: „Prosím vás, co že je tu dneska tak prázdno?“

„Ale, tak znáte to. Touhle dobou tu neni nikdy moc lidí. No a zrovna včera tu byla hlava na hlavě, tak dneska všichni dlouho vyspávali a ještě pracujou… Ale uvidíte, ono se to zase pěkně sejde, jako vždycky. Zatím se hezky napijte a za chvilku vám bude líp.“

Jenom jsem přikývl a pokusil se o usměv. Hospodský pokýval vševědoucně hlavou a zašel zase za bar. Umyl ve škopku můj minulý korbelík, pěkně ho utřel čistou utěrkou a postavil do police k ostatním. Pak se začal přehrabovat v čemsi pod pultem a už si mě nevšímal.

Představoval jsem si, jaké to bude, až se tu za chvíli začnou scházet lidí. Jaké to tu bývá, když je zrovna takovýhle pěkný chladný podvečer.

Tamhle v rohu by měl sedět chlapík s harmonikou a okolo něj několik jeho kamarádů a kamarádek hrozně zaujatě zpívajících, notně posilněných kořalkou. U prostředního stolu parta mladíčků, co jim ještě vousy moc nerostou, kluků v pěkných drahých šatech a s meči, kteří se tu dobře baví a vypráví si dobrodružné historky. U ztemnělého okna u stolku dvě vážně vypadající ženy velmi tiše a důvěrně se o něčem bavící. Jen občas hodí očkem kamsi do sálu. U největšího stolu sbírka všech možných slušných lidí z města, gardista, pekař, kupec… jak si vyměňují nejnovější drby.

A tady, u mého stolku několik mých starých známých. Jo, jo bude něco, už aby tu byli. Zhluboka jsem se napil a znovu se zasnil…

Info

Ubytování máme zajištěno v budově TJ Sokol Komárov. Bude nám k dispozici kuchyňka, několik pokojů (s postelemi) a samozřejmě sociální zařízení včetně sprchy. Vzhledem k tomuto ubytování bude účastnický poplatek 150 - 200Kč. Bude ještě upřesněno.

Doprava na místo je jak z Prahy tak z Plzně prakticky stejná. Ideální je dojet vlakem do Hořovic (rychlíková zastávka) a zde přesednout na autobus. Část autobusů jezdí přímo od nádraží, další možnou nástupní zastávkou jsou Hořovice, Valdek II. Tuto zastávku najdete, pokud se vydáte od výpravní budovy nádraží směrem jakoby na Plzeň při silnici a na první odbočce doleva odbočíte dolů. Tam je již zastávka (cca 10 min. chůze). Autobusy vyjíždějící z nám. Boženy Němcové nevyužívejte, zastávka je daleko. Bližší spoje uvedeme blíže před akcí. Vlastníci auta si poradí. Cílovou zastávkou je Komárov (staví to na náměstí Jana Husa). Odtud se vydáte kolem zámku na nám. Otty z Losu a dále sokolskou ulicí až k budově TJ Sokol. Loc: 49°48'13.163"N, 13°51'36.291"E Mapa

Povinné vybavení na akci: občanka, kartička pojišťovny, stylové svítidlo (ideální lucerna apod.), baterka a kdo máte tak plášť a kápě;

Informace ke hře - nechte se překvapit záměrně je jich málo. Přihlášky piště na Erinor@email.cz. Vzhledem k povinnosti hrát předešlou postavu nemusíte nic sepisovat stačí se pouze ozvat, že dorazíte.(Toto se netýká některých vybraných a ty se to dozví a lidí, kteří nemají živou postavu - ozvěte se.) Pokud se přihlásíte a máte něco vědět nebojte mi vám to pošleme.