Dnešní Erinorské datum: Je 2. den 5. týdne Léta roku 1459

Erinor IX. – Odkaz mlhy

Epilog

Slyšte příběh o tom,
co se stalo potom,
když zámek baroneta byl postaven.

Pan baronet moudrý
byl na vězně hodný
do města je pustit dal
a pozval je na bál.

Vzal si paní Hildegardu
město nechá hlídat gardou,
která vůbec nelenila,
všechny lidi zatknout chtěla.

Turgbildská obchodní společnost
poslala obchodnícký cech na sešlost,
jejich loď však vybuchla
a posádka do bažin doplula.

Výprava, která je šla zachránit,
po nich nenalezla už vůbec nic.
Cech obchodníků je oslaben,
obchodu je rybářský cech schopen jen.

Staví se nový chrám Natürwanny,
ale asi nebude jediný.
Pivo je pořád stejně dobrý
a bažiny stejně nebezpečný.

Než však jejich hlavní stan
pod náporem prasklin podléhal.
Stejně cesta do Kočic.
Zarostla jako nic.

Dokonce i velké lazovické náměstí
prý výhonky mezi kameny už pustí.
Chrám všech bohů vyhořel,
celým městem nářek zněl.

Mezitím garda v podzemí
darebáky a lumpy loví.
Tři mladíci potají
do Ragadornu spěchají.

Královské klenoty zachránili,
mocnými pány se stali.
Město postavilo zdymadla
a proběhla mostů oprava.

Zmizel nám pan hostinský,
jeho paní pláče v sklepení.

První série fotek, bohužel ale pouze ze začátku hry.

Bílé cáry se jako vlasy starce proplétaly mezi olšemi v neproniknutelnou houšť. Jakoby plynuly pomalu s proudem řeky Selgy a nechaly se unášet její silou, jen hladiny se nedotýkaly a vznášely se sáh nad ní. Mlčky, ale vytrvale se proplétaly mezi kmeny starých olší. Řeka mlčela. Kořeny, kmeny i listí mlčely také. Vzduch byl těžký, ani se nepohnul, nasycen mlhou. Nebyl tu nikdo, kdo by prozradil tajemství blat.

Přesto každý na druhém břehu tušil, co se tam skrývá. Močál nikomu nevadil, byl městu obranou. Rostl s ním, stromy v něm stárly a rostly nové. Stejně tak rostla i jeho pověst a tajemství.

Prolog

Kotouče husté mlhy stoupaly z hladiny do předjitřního šera. Voda v bažině byla vždy po ránu o něco teplejší než okolní vzduch. Kdesi v nitru vyvěraly ze země horké prameny, bublaly a valila se z nich mocná mračna odporně páchnoucí páry. Ohřívaly okolní bahna už mnoho věků.

Něco se probudilo. Jedno z hadích očí se pomalu otevřelo a zběžně prohlédlo okolí hnízda. Brzy je následovalo i druhé a zvíře se pomalu vyplazilo z hnízda. Protáhlo celé své rozložité tělo pomačkané dlouhým spánkem. Noci v bažině byly teplejší než v okolí na lukách a u řeky. Ochutnal vzduch, hledal vůni své ranní kořisti. Brzy ráno se tomu lovilo nejlépe, všechna zvířata byla ještě prokřehlá a zmatená, jen „to“ se za tisíciletí života zde naučilo dobře šetřit s teplem.

Bažina byla vždy plná života, zvláště velmi brzy ráno. Bažina byla vždy plná nebezpečí, zvláště velmi brzy ráno…

Pomalu svítalo, když jsme vstupovali do tmavé spleti městských stok. Pro tenhle náklad jsme museli vyrazit už v noci. Šli jen čtyři, nejdůvěryhodnější členové. Tenhle náklad musel mít zatracenou cenu.

„Tak si přece pospěš, nezdržuj, za chvíli se rozední,“ houkl na mě šéf.

„No jo, vždyť už jdu,“ řekla jsem.

Pytel byl zatraceně těžký, tak jsem trochu zaostávala za ostatními. Ani život ve městě a tahle práce mi nikdy nepřišly lehké. Zmizeli jsme v chodbách, nikdy jsem se v nich neuměla orientovat.

Velký potkan nastražil uši. Z dálky zaslechl blížící se lidské kroky. Několika rychlými skoky zmizel v hnízdě. Stejně už by nic dalšího k jídlu nesehnal, noc končila a byl čas jít spát…

Už brzy bude ráno. Nemohl spát, i když večer uléhal zcela vyčerpán celodenní těžkou prací. Celou noc se budil a teď, pár okamžiků před rozedněním, konečně vzdal všechny marné pokusy tvrdě usnout. Rozrušeně přemýšlel, co bude dělat, až je propustí. Už za několik dní měl přijít den podzimní rovnodennosti, první den Podzimu, a s ním i konec jejich závazku, práce na stavbě zámku v Lozovicích na Selze. Konečně bude skoro po roce zase svobodný.

Úplně svobodný, nebo mu bude Federace znovu házet klacky pod nohy? Na cestě domů, do Ragadornu, domů z té zatracené studené a drsné Zaluže, z uprchlického tábora i nucené práce na stavbě baronského zámku, pryč od bídy, věčného nebezpečí či ponížení.

Brzy už je přijde vedoucí práce probudit.

Obecně známé

Tentokrát se dostává hra do bohatého obchodního města Lazovic na Selze (1.p. Selga), které se nachází na hranicích alderažského baronství (tam se odehrávaly minulé díly) s královstvím Ragadorn. Žije hlavně z obchodu a tranzitu, je to první město na důležité dopravní tepně Selze za hranicemi, a tak se tu také proclívá zboží. S tím souvisí první část pestrých možností, co tu dělat. Můžete se zapojit do obchodu ve městě jako běžní obchodníčci či členové místního obchodnicko-řemeslnického cechu a přijít si tak k pořádnému balíku peněz i vlivu ve městě, který je s tím spojený. Také se můžete zapojit do hry na neoficiální rovině obchodu zvané Bažina nebo naopak v celní a městské hlídce.

V Lazovicích nenajdete sice univerzitu, ačkoli by o to město stálo. Vlivem politických tlaků ze strany Alderahu je místní škola „jen“ Vyšší škola obchodu, řemesel a alchymie. Tedy se zde najde prostor i pro mnohé učence a naopak možnost vzdělat se ve většině světských oborů. Město kypí bujarým životem přístavných dělníků i běžných občanů, takže prakticky libovolný měšťan je potenciálně vhodnou postavou do hry. Je zde i mnoho hospod včetně těch nejvyhlášenějších městských putyk blízko přístavu i dílen zručných stavitelů lodí. Do města začátkem nového roku přibyla velká skupina uprchlíků z oblasti Załuže, kteří strávili podzim a část zimy v uprchlických táborech (de facto jako vězni), kde měli přečkat zimu aby nenarušili ekonomiku Alderahu rychlým přistěhováním. Baronet Hanet, vládce města a okolí, je z táborů vyplatil pod podmínkou půlroční práce na stavbě nového městského paláce, svatebního daru pro svoji nastávající ženu Hildegardu z Kreutzburgu. Povinnost práce na stavbě vyprší uprchlíkům teprve několik dní před začátkem dílu. Za tu dobu si sice nežili zle a dokonce si i vydělali nějaké peníze, ale byli pod stálým dohledem hlídky i baronetových vojáků a občané města se na ně, dívají jako na lůzu, zločince a nevítané návštěvníky města. Baronet je zatím dál neřeší, nevyhání je, čeká že si to město i přistěhovalci vyřeší. Co na to přistěhovalci? To už je na vás…

Dále otázka víry – městský klér spravuje pantheon Všech Bohů, tedy má zde svoje alespoň malé zastoupení každá povolená církev, zvláště pak ty nejrozšířenější a nejtradičnější – Natűrwana, Sciollos, Ater. Kněží působí vedle sebe v relativním míru. Krajina v okolí města není docela jednotvárná. Na jednu stranu se sice rozkládají pole s vesnicemi a usedlostmi, velmi civilizovaná zemědělská zem, na opačné straně města je velice rozsáhlá a nepříliš prozkoumaná bažina opředená mnoha pověstmi a budící mezi místními patřičný respekt. Krajinu pak dokresluje zde již dosti majestátní řeka i tajemné romantické rozvaliny které jsou k vidění v blízkém okolí. Cestování krajem si však vyžaduje jistou dávku obezřetnosti, jako všude i zde je možné čas od času narazit na lupiče, samozřejmě ragadornské, jak jinak, místní přece nekradou, že?